Oslavy 100. narození Anastáze Opaska | mukolin.cz

Termín: 20.04.2013 09:00
Místo: Kostel Nějsvětější Trojice, Kino 99, Komenského park

Program oslav:

9:00 hod      Kostel Nejsvětější Trojice - Mše svatá, celebruje Michal Pojezdný, O.Praem, opat

10:15 hod    Kino 99 - GEN:Anastáz Opasek očima Věry Chytilové

11:00 hod    Komenského park - Odhalení busty Anastáze Opaska

úvodní slovo Vít Rakušan, starosta, zdravice Stanislav Hanzík, akad. sochař a Michal Pojezdný, opat; krátký kulturní program - Visione Quartet a přednes básní A. Opaska

12:00 hod     refektář Kláštera kapucínů - Anastáz Opasek ve fotografii - výstava fotografií z archivu Ivana Erbena a Polabské kulturní společnosti

setkání se spoluvězni A. Opaska Janem Janků, Vlastimilem Majerem a Miroslavem Hamplem

---

Jan Anastáz Opasek (*20.04.1913 - †24.08.1999)

Básník, autor meditativní lyriky, katolický kněz. Narodil se 20. dubna 1913 v rakouské Vídni do řemeslnické rodiny a zemřel náhle 24. srpna 1999 ve věku 86 let při návštěvě kláštera v německém Rohru. Je pochován na břevnovském hřbitově.

V roce 1919 se rodina přestěhovala do Kolína, kde v roce 1932 maturoval na reálném gymnáziu a v tomtéž roce odešel do kláštera v Břevnově a vstoupil do benediktinského řádu. Jméno Anastáz (z řečtiny - "kdo vstal z mrtvých") přijal po svém vstupu do benediktinského řádu. V břevnovském klášteře zastával nejprve od roku 1938 funkci převora, poté co byl 11. června téhož roku vysvěcen na kněze, pak opata (1947). Jan Opasek studoval teologii - v letech 1933-1935 v Praze a v letech 1935-1938 ve Vatikánu (institut sv. Anselma).

V roce 1950 byl odsouzen za údajnou velezradu, jíž se měl dopustit pro Vatikán, na doživotí. Během věznění byl často šikanován a držen v samovazbě, prošel si mnoha různými věznicemi a pracovními tábory. Po propuštění v rámci amnestie v roce 1960 (rehabilitace v roce 1969) pracoval jako dělník, neboť mu bylo zakázáno vykonávat kněžské povolání. Od roku 1968 žil v benediktinském opatství v Rohru ve Spolkové republice Německo, kam odešel do exilu. Po revoluci se vrátil zpět jako arciopat břevnovského kláštera.